Pro ověření funkčnosti programu je vhodné aplikaci nejen odsimulovat v simulátoru, ale také prakticky ověřit její funkčnost. K tomu účelu je dobré vyrobit zkušební desku , obsahující většinu v aplikaci používaných prvků a simulace provádět na ní. Na takové desce by mělo být jednoduché měnit program v mikrokontroléru, ať už přímo na desce , nebo vyjmutím čipu z patice a naprogramováním v programátoru.
Napájení - Deska může být napájená stejnosměrným nestabilizovaným napětím 7-15V , nebo z USB portu počítače přes USB-B konektor. Nestabilizované napětí je přes ochrannou diodu a pojistku přivedeno na stabilizátor 7805 , který pro celou desku stabilizuje napětí na 5V. Rovněž napájení přes USB konektor je chráněno diodou a pojistkou.
Vstupní prvky - Zkušební deska je osazena šesti tlačítky a dvěma přepínači . Protože jsou tlačítka a přepínače zapojeny současně se zobrazovači , je třeba přepínání čtení a zápisu na vstupně/výstupní linky řešit programově. Tlačítka a spínače pracují s negativní logikou, to znamená, že sepnuté tlačítko nebo spínač bude přečteno jako logická 0. Všechny tlačítka i spínače jsou pomoci rezistorového pole RN2 zvednuty na logickou 1, proto není nutné aktivovat vnitřní pull-up. Pokud chceme číst stavy tlačítek a spínačů, je potřeba, aby vývody RA0, RA1, RA2 brány RA byly nastavené do vysoké úrovně, případně nastaveny jako vstupy. Červené tlačítko na desce slouží k vyvolání RESET.
Výstupní prvky - Vzhledem k omezenému proudovému zatížení jednotlivých vývodu mikrokontroléru , byla deska osazena nízkopříkonovými LED a zobrazovači. LED i zobrazovače jsou navíc zapojeny v multiplexním provozu , proto i když budou najednou aktivní všechny LED , nepřekročí součet všech proudů výrobcem udávanou maximální hodnotu zatížení mikrokontroléru. Pro testování zvukového výstupu je deska osazena piezoelektrickým měničem.
Označení vývodu | Společná elektroda pro |
RA0 | levý zobrazovač DIS1 |
RA1 | pravý zobrazovač DIS2 |
RA2 | řada LED |
RA3 | piezoelektrický měnič |
|
![]() |
Možnosti rozšíření - K desce je možné připojit další různé vstupní nebo výstupní zařízení a jejich kombinace. Je ale třeba dbát na dodržení výrobcem udávaných maximálních hodnot, jejichž překročení by mělo za následek zničení mikrokontroléru. Rozšíření se provádí rozpojením potřebných propojek v poli propojek SV1.