Senzor

       Senzor je funkční prvek tvořící vstupní blok měřicího řetězce, který je v přímém styku s měřeným prostředím. Pojem senzor je ekvivalentní pojmu snímač nebo detektor. Citlivá část senzoru se občas označuje jako čidlo. Senzor jako primární zdroj informací snímá sledovanou fyzikální, chemickou nebo biologickou veličinu a dle určitého definovaného principu ji transformuje na měřicí veličinu - nejčastěji na veličinu elektrickou. Dále existují senzory, u nichž je neelektrická veličina přímo transformována na číslicový signál.

       Vývoj měřicí a senzorové techniky probíhá v generačních vlnách, které lze např. charakterizovat takto [ZEHNULA 1996], [ĎAĎO, KREIDL 2000]:

1.

generace - klasické snímače (DUMB), bez normalizovaného výstupního elektrického signálu (např. termočlánek, tenzometr).

2.

generace - mikro a opto-elektronické snímače s normalizovaným (obvykle proudovým výstupním signálem (např. tlakový membránový Si-senzor, optické vláknové senzory).

3.

generace - inteligentní (SMART) senzory, videoprocesorové subsystémy.