Statické vlastnosti senzorů

       Statická převodní charakteristika senzoru je dána funkční závislostí  mezi vstupní veličinou x a výstupní veličinou v časově ustáleném stavu. Tuto závislost lze velmi často popsat polynomem

(1.1)

(1.2)

kde  je citlivost senzoru a současně konstanta přenosové funkce.

       Pro obecnou funkční závislost je citlivost definována přírůstky   dle vztahu

(1.3)

       Vzhledem k působení parazitních veličin ne senzor je lépe definovat dle vztahu

kde  jsou parazitní veličiny.

       Práh citlivosti senzoru je dán hodnotou snímané veličiny, při níž je na výstupu senzoru signál odpovídající střední kvadratické odchylce šumu senzoru. Např. pro napěťový signál je práh citlivosti

(1.4)

       Dynamický rozsah senzoru je dán intervalem přípustných hodnot snímané fyzikální veličiny, ohraničené prahem citlivosti a maximální hodnotou měřené veličiny.

       Reprodukovatelnost senzoru je dána odchylku naměřených hodnot při krátkodobém časovém sledu měření naměřené vstupní veličiny a neměnných rušivých vlivů okolí.

       Rozlišitelnost senzoru je nejmenší změna snímané veličiny odpovídající absolutní nebo relativní chybě senzoru. Při analogové transformaci signálu je rozlišitelnost dána vztahem

(1.5)

kde

je maximální hodnota absolutní chyby měření v rozsahu měření,

 

relativní chyba senzoru.

       Při převodu analogové veličiny na číslicový signál je rozlišitelnost definována vztahem

(1.6)

kde

n

je počet bitů.

       Pro absolutní chybu měření platí  ,kde  je naměřená hodnota a  je správná hodnota. Pro relativní chybu měření platí.

       Relativní chyba senzoru je dána vztahem

(1.7)

Pozn.: U senzorů se chyby často udávají vztažené ke vstupní veličině, tj. platí

(1.8)

kde