a) Teploměry odporové

Jsou v současné době nejrozšířenější skupinou teploměrů používaných v praxi. Pro své vynikající vlastnosti jsou dokonce etalonovým měřidlem stupnice ITS-90 pro rozmezí teplot -259,3467 °C (trojný bod rovnovážného stavu vodíku) až 961,78 °C (bod tuhnutí stříbra).
Odporové teploměry využívají závislosti změny odporu snímače na změně teploty. Tohoto principu lze použít nejen u vodičů, ale i u polovodičů, jak bude popsáno dále. Pro nasaazení v praxi musí splňovat odporový teploměr následující kriteria:
- teplotní koeficient odporu a by měl být co největší a časově stálý
- nominální odpor (odpor snímače při referenční teplotě) by měl být co největší. Při vysokém odporu totiž vodičem prochází malé proudy, které tudíž způsobují malý ohřev. [1]
Aby bylo dosaženo dobrých výsledků je tedy zapotřebí používat zvolené teploměry jen v teplotním rozsahu, pro který jsou určeny, a navíc je nutná jejich linearizace, neboť jejich charakteristika lineární není.