Slovníček pojmů

A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z

Adaptivní regulace - Řízení, ve kterém jsou pro změnu typu řídicích parametrů nebo vlivu řídicích parametrů případně obou použity automatické prostředky, aby byla zdokonalena činnost řídicího systému.

Akční člen - Koncový prvek tvořící mechanismus pro přeměnu signálu na odpovídající pohyb.

Analogový signál - Signál, jehož informační parametr může nabývat jakékoliv hodnoty v daném rozsahu.

Anemometr - Anemometr (z řec. anemos = vítr), přístroj k měření okamžité rychlosti vzduchu (plynů), používaný hlavně ve vzduchotechnice a v meteorologii. Nejznámější je anemometr lopatkový (větrník jako u ventilátoru), kterým lze měřit rychlosti asi od 0,3 m/s a anemometr miskový s tzv. Robinsonovým křížem, kterým lze měřit rychlosti asi od 0,7 m/s. Má ovšem značnou setrvačnost, jež průměruje rychlejší změny rychlosti vzdušiny. Indikační výstup je různý. Existují také anemometry tlakové. Citlivější jsou anemometry elektronické s tranzistorovým měřicím systémem, měřicí rychlosti již od 0,1 m/s, umožňující připojení na registraci. Pro malé rychlosti (plouživé) se používá termoanemometr, odporový (žárový) anemometr nebo anemometr se studeným vláknem.

Bod rosný - Stav, ve kterém je vzduch vodními parami právě nasycen. Teplota rosného bodu závisí na (parciálním) tlaku vodní páry ve vzduchu. V případě, že vzduch je vodními parami nasycen, pak relativní vlhkost vzduchu se rovná 100%. Klesne-li teplota vzduchu pod teplotu rosného bodu, vodní páry kondenzují (vytváří se rosa nebo jinovatka).

Bod tání - Teplota, při níž dochází k přeměně fáze pevné v kapalnou.

Bod trojný - Teplota, při níž jsou v termodynamické rovnováze všechny tři fáze (pevná, kapalná i plynná). Bod v diagramu t - p (teplota - tlak), v němž se protíná čára tuhnutí, vypařování a sublimace.

Bod tuhnutí - Teplota, při níž dochází k přeměně kapalné fáze v pevnou.

Body teplotní pevné - Termodynamické stavy těles, jejichž realizace a příslušné hodnoty teplot tvoří základ Mezinárodní teplotní stupnice.

Citlivost - Poměr odezvy měřicího přístroje a odpovídající změny podnětu na jeho vstupu.

Clona měřicí - Pevné průtokoměrné čidlo tvaru desky s kruhovým otvorem, zužujícím průtočný profil uzavřeného průtoku kruhovým potrubím, kde se vytváří tlakový rozdíl, z něhož se odvozuje hodnota průtoku. Nedokonalou přeměnou kinetické energie v energii potenciální (třením, vířením) vzniká za clonou trvalý pokles tlaku, tzv. tlaková ztráta.

Cyklus Carnotův - Uzavřený termodynamický děj, neboli soubor několika po sobě následujících stavových změn (dějů), končící stavem výchozím. Ze všech vratných cyklů má ideální Carnotův cyklus nejvyšší účinnost. Cyklus se skládá ze dvou dějů adiabatických a dvou dějů izotermických.

Časová konstanta - Doba, za kterou je dosaženo 63,2% celkového nárůstu nebo poklesu hodnoty na výstupu lineárního systému prvního řádu, způsobeného skokem nebo impulzem na vstupu.

Čidlo - Zařízení, sloužící k vytvoření měřicího signálu, který definovaným způsobem odpovídá měřené veličině. Čidlo může být částí snímače, u něhož se vytváří vlastní převod veličin. Čidla dělíme do dvou základních skupin: aktivní a pasivní. Čidlo je vstupní prvek systému, přijímající informaci z okolí nebo o vlastním systému. Čidlo technické je vstupní součástí snímače, na nějž přenáší fyzikální nebo technické parametry. Takovým čidlem je např. pro teplotu měřicí spoj termoelektrického článku, pro průtok dýza nebo clona, pro hladinu kapaliny plovák aj. Netechnickým čidlem je např. člověk podávající subjektivní informaci o nekvantifikovatelných parametrech, různých přírodních jevech apod.

Číslicový signál - Signál, jehož informační parametr může nabývat jakoukoliv hodnotu z množiny diskrétních hodnot, které jsou reprezentovány čísly.

Datová sběrnice - Prostředek přenosu informací mezi stanicemi propojenými nejméně jedním datovým přenosovým vedením.

DDC - Direct Digital Control, tj. přímé číslicové řízení - činnost regulátoru je uskutečňována číslicovým řízením (ovšem nevylučuje použití analogových signálů).

Děj adiabatický - Termodynamický děj, probíhající za stálé entropie, tzn. že se soustavě při tomto ději energie (teplo) ani nepřivádí, ani neodvádí.

Děj izotermický - Termodynamický děj, probíhající za stálé teploty.

Dvoustavová regulace - Řízení pomocí dvoupolohového výkonného prvku, jehož vstupní proměnná je signálem odchylky.

Dýza měřicí - Pevné průtokoměrné čidlo rotačního tvaru pro měření průtoku kapalných a plynných látek, které vytváří tlakový rozdíl, měřený odběrovými otvory. Nedokonalou přeměnou kinetické energie na potenciální (třením, vířením) vzniká za dýzou trvalý pokles tlaku, tzv. tlaková ztráta. Dýza má zaoblenou vtokovou stranu a válcovitou výtokovou stranu. Je vypracovaná řada konstrukčních řešení s příslušným doporučením geometrie. Výhodou dýzy ve srovnání např. s centrickou clonou je její stálejší charakteristika, protože její vstupní profil je odolnější proti opotřebení.

Dýza Venturiho - Měřicí zařízení podobné Venturiho troubě, s tím rozdílem, že má proti ní krátký difuzor, zvětšují se však tlakové ztráty. Je však konstrukčně i výrobně jednodušší a menší.

EIB - European Installation Bus = Evropská Instalační Sběrnice - Standard zavedený evropskou asociací EIBA od roku 1990.

Ekvitermní regulace - Ekvitermní regulace zavádí do systému další veličinu a to venkovní teplotu. Takové regulátory pak přizpůsobují přívodní teplotu topné vody v závislosti na venkovní teplotě, nejčastěji pomocí směšovacích armatur. Hlavní roli zde mají tzv. náběhové křivky topné vody, což je vazba mezi venkovní teplotou a teplotou přívodu. V dodávaném regulátoru tak je přednastaven velký výběr náběhových křivek, z výroby většinou je nastaven na hodnotu teploty vody 90 °C při venkovní teplotě -15 °C. V součinnosti s instalovanými hodinami pak lze definovat období plného a tlumeného provozu. Při plném provozu se teplotní závislost řídí náběhovou křivkou, tlumený pak znamená automatické snížení požadované teploty o pevnou nebo variabilní hodnotu.

Entalpie(H) - Veličina definována vztahem H = U + pV, kde U značí termodynamickou energii, p tlak termodynamické soustavy a V její objem. Jednotkou je 1 joule = 1 J. Entalpie se někdy nazývá také tepelný obsah. Entalpie se používá při výpočtech termodynamických dějů, probíhajících při stálém tlaku a to namísto vnitřní energie. Změna entalpie spojená s přechodem soustavy z jednoho stavu do druhého, probíhajícím za stálého tlaku představuje množství tepla, jež je soustavě přiváděno (resp. odváděno). Např. při tání nebo vypařování, což jsou děje izobarické, rovná se skupenské teplo změně.

Etalon - Měřicí prostředek (ztělesněná míra, přístroj nebo transduktor), který je realizací jednotky, nebo určité hodnoty nějaké fyzikální nebo technické veličiny a slouží pouze k zajišťování metrologické jednotnosti a přesnosti tím, že se na něj navazují pracovní měřidla.

Fototranzistor - Polovodičový receptor se dvěma PN přechody. Tranzistorový efekt zesiluje proudovou změnu na PN přechodu. Měřicí rozsah (10-1 až 106) lm, citlivost 10-1 A·m-1.

Galvanometr - Elektr. měřicí přístroj s vysokou citlivostí, používaný k měření malých proudů a napětí (až 10-10 A a 10-6 V). Velké citlivosti se dosahuje aplikací závěsného uložení otočného ústrojí namísto uložení hrotového, Zavěšení je buď na volném nebo napjatém vláknu. Direkční moment je přitom vyvozován zkrucováním vlákna. Stupnice bývá lineární s nulou uprostřed. Podle druhu měřeného proudu se dělí na stejnosměrné a střídavé. Galvanometry stejnosměrné využívají většinou magnetoelektrické měřicí ústrojí, střídavé se podle principu činnosti dělí na: vibrační, elektrodynamické a magnetoelektrické s usměrňovači. Pro speciální účely se používají zvláštní druhy galvanometrů: s dvojím vinutím, diferenciální, strunové, balistické apod.

Hygrometr vlasový - Měřidlo založené na hygroskopické vlastnosti odtučněného vlasu, který se s přibývající vlhkostí prodlužuje. Změny délky mírně napjatého vlasu se pákovým systémem přenášejí na indikační ručičku ukazující na empirické stupnici. Pro trvalou funkci přístroje je nutné jej pravidelně regenerovat tak, že se na určitou dobu vystaví rosnému bodu. To lze docílit umístěním mezi okny nebo v meteorologických skřínkách v terénu.

Inteligentní dům - Aplikace nazývané Inteligentní domy jsou význačným vývojovým trendem v oblasti využívání budov ve vyspělém světě. Jsou to aplikace, které s pomocí sítě měřicích, akčních a komunikačních prvků, počítače a programového vybavení dokáží rychle, předvídavě, úsporně a účelně řídit požadované činnosti v domě z jednoho centra. Navíc mohou zpracované údaje zprostředkovat na libovolně vzdálené místo.

IRC - Individual Room Control, tj. individuální řízení místností. IRC není žádný definovaný standard, přesto se začíná prosazovat do oblasti běžných staveb jako jsou rodinné domy, menší veřejné stavby a podobně. Primární funkcí je programem řízené vytápění jednotlivých místností, rozsáhlostí ostatních funkcí se jednotliví výrobci dost podstatně liší.

ITS-90 - Mezinárodní teplotní stupnice ITS 90 (přijatá v roce 1990) překrývá teplotní rozsah od 0,65 K až do nejvyšších teplot měřitelných podle Planckova radiačního zákona. Stupnice ITS 90 je dělena na několik rozsahů, resp. podrozsahů. Toto dělení je následující: Od 0,65 K do 5,0 K se přenos na sekundární etalony provádí germaniovými teploměry a odporovými teploměry rhodium -železo. Od 3,0 K do 24,5561 K se k definování T90 používá plynový teploměr s plyny 3He a 4He. Od 13,8033 K do 961,78 °C se teplotní stupnice realizuje pomocí platinových odporových teploměrů předepsaných vlastností. Základními sekundárními přístroji pro interpolaci v jednotlivých teplotních rozsazích a podrozsazích jsou odporové teploměry, případně termočlánky. Pro přesná měření v okolí teploty 0 °C je určen teplotní rozsah definovaný trojným bodem rtuti (-38, 8344 °C), trojným bodem vody (0,01 °C) a trojným bodem galia (29,7646 °C). Nad bodem tuhnutí stříbra je teplota T90 definována pomocí Planckova radiačního zákona. V radiační pyrometrii se vychází z realizace černého tělesa, na jehož teplotu musí být navázán přesný fotoelektrický pyrometr, používaný zpravidla jako primární etalon. Sekundárně se k měření používají teplotní lampy, jasové pyrometry nebo termočlánky.

Jednotka základní - Hlavní jednotka veličiny, která byla v určité soustavě veličin zvolena za základní. Ze souboru základních veličin se vytváří příslušná soustava základních jednotek.

Kalibrace - Soubor operací, kterými se za specifikovaných podmínek stanoví vztah mezi hodnotami veličin indikovanými měřidlem nebo měřicím systémem, nebo hodnotami příslušejícími ztělesněné míře nebo referenčnímu materiálu a odpovídajícími hodnotami realizovanými etalony. Při kalibraci měřidla se pracuje podle postupu kalibračního. Výsledek kalibrace se zaznamenává do listu kalibračního.

Kelvin - Jednotka termodynamické teploty, pátá základní jednotka v SI. Je to 1/273,16 - tá část termodynamické teploty trojného bodu vody. Starý název jednotky byl stupeň kelvina (°K). Teplotní diference v kelvinech je stejná jako ve stupních Celsia.

Kondenzace - Přeměna skupenství plynného v kapalné způsobená ochlazováním za stálého tlaku nebo zvýšením tlaku za stálé teploty. Produkt kondenzace je kondenzát. Plyn při kondenzaci se nazývá sytá pára. Příslušná teplota se nazývá kondenzační (teplota rosného bodu) a rovná se teplotě bodu varu za daného tlaku. Teplo, které se při kondenzaci uvolní, je kondenzační teplo, rovné skupenskému teplu vypařování za stejné teploty. Kondenzace je možná pouze při teplotě nižší než kritické, nad níž již není možná, ani při sebevětším tlaku. K ochlazení na teplotu podkritickou se obvykle využívá jevu Joule-Thomsonova.

Krychloměr - Objemoměrné zařízení etalonového charakteru pro tekutiny: 1. pro kapaliny (zpravidla vodu) slouží k vyměřování vnitřního objemu velkých nádob stabilních nebo transportních (pojízdných) a ke kalibrování průtokoměrů na kapaliny. V podstatě je to válcová nádoba, nahoře otevřená, s objemem několika m3 vody, jež vytéká samospádem. Hladina vody se čte na vodoznakové stupnici. Výtok lze regulovat. Aby byl umožněn samospádový výtok, často bývá umisťován na podstavci. 2. pro plyny (nejčastěji vzduch) je principielně malým válcovým plynojemem. Horní zvon, který uzavírá plyn pomocí vody v dolní nádobě, je zhruba vyvážen kloubovým Gallovým řetězem, aby větší hmotností nebyl způsoben uvnitř nežádoucí tlak. Krychloměry jsou buď otevřené nebo zavřené, kovové, výjimečně malé mohou být skleněné.

Linearizace signálu - Způsob úpravy signálu, jehož výsledkem je dosažení lineární závislosti signálu nebo výstupní veličiny na vstupní (měřené) veličině. Nejčastěji se používá k potlačení nelineární převodní charakteristiky některých druhů snímačů neelektrických veličin. Provádí se buď analogově, nebo číslicově.

Měření - Soubor činností, jejichž cílem je stanovit hodnotu veličiny. Tyto činnosti mohou být prováděny automaticky.

Metoda kompenzační - Též vyrovnávací, metoda měření použitelná u veličin, které mohou nabývat kladných i záporných hodnot (síla, moment síly, elektrické napětí a další, hlavně vektorové veličiny). Metoda spočívá v tom, že měřenou veličinu kompenzujeme (porovnáváme) jinou veličinou téhož druhu, ale opačného znaménka. Když kompenzujeme jen část měřené veličiny, jde o metodu výchylkovou, kompenzujeme-li veličinu celou, jde o metodu nulovou. Kompenzační metodou je např. vážení, měření elektrického napětí kompenzátorem, měření odporu Wheatstoneovým můstkem a jiné druhy měření.

Metoda výchylková - Jednak každá metoda, při níž hodnotu měřené veličiny určujeme z výchylky analogového indikačního orgánu, jednak metoda, kdy nedovedeme při porovnávání známé a neznámé veličiny docílit nulové výchylky měřicího přístroje (např. při můstkové metodě) a musíme použít dvojí výchylky (větší a menší než nula) a následně interpolovat.

Můstek Wheatstoneův - V běžném významu zapojení čtyř impedancí, které se vyznačuje dvěma dvojicemi protilehlých uzlů, z nichž jedna dvojice je připojena na zdroj napájecího napětí a druhá se používá ke zjištění stavu vyvážení můstku. Základním uspořádání m. je zobecněný Wheatstoneův m. Ve vyváženém stavu vyhovují úbytky napětí na jednotlivých impedancích podmínce U1 = U3; U2 = U4 a potom platí rovnice Z1Z4 = Z2Z3. Samostatnou skupinu můstků tvoří tzv. transformátorové můstky. Podle druhu napájecího napětí můstky se dělí na stejnosměrné a střídavé. Střídavé můstky se dělí na kmitočtově nezávislé a kmitočtově závislé. Podle režimu práce se rozlišují vyvážené a nevyvážené můstky. Můstky se používají na měření odporů, kapacit, indukčnosti, vzájemných indukčností, impedancí, kmitočtů, zkreslení apod.

Opakovatelnost (výsledků měření) - Těsnost shody mezi výsledky po sobě následujících měření téže měřené veličiny provedených za stejných podmínek měření. Tyto podmínky jsou podmínkami opakovatelnosti, do kterých se zahrnuje: tentýž postup měření, tentýž pozorovatel, tentýž měřicí přístroj použitý za stejných podmínek, totéž místo a opakování v proběhu krátké časové periody. Kvantitativně může být opakovatelnost vyjádřena charakteristikami rozptylu výsledků.

Operátorský panel - Zařízení zprostředkovávající komunikaci mezi řídicím systémem a uživatelem. Nejčastěji panel s LCD displejem a klávesnicí nebo dotyková obrazovka (touchscreen).

Pára sytá - Pára, která je v termodynamické rovnováze se svou kapalnou fází (např.v uzavřené nádobě). Její tlak je určen jen teplotou, nikoli též objemem. Zmenšuje-li se objem při stálé teplotě a tlaku, pára kondenzuje (kapalní). Při zvětšování objemu se kapalná fáze vypařuje, až zbude jen sytá pára. Při dalším zvětšování objemu není již kapalinou nasycena a stává se z ní pára přehřátá.

Polovodiče - Látky, které za normální teploty vedou elektrický proud mnohem hůře než vodiče, avšak lépe než izolanty. Jsou to látky, u nichž zakázaný pás je poměrně malý (asi 1 eV). Při nízkých teplotách se chovají jako izolanty. Při vyšších teplotách dochází k excitaci elektronů z valenčního do vodivostního pásu, vznikne volný pár elektron-díra a látka se stává vodivou. Vlastní polovodič (též intrinzický polovodič) je krystalická látka bez příměsí, je dokonale čistý a má stejný počet děr a elektronů. Příměsový (nevlastní) polovodič je krystalická látka s malou příměsí. Touto příměsí může být donor (tj. dávající), nebo akceptor (tj. přijímající). Donor (např.P, AS, Sb) je příměsová látka s přebytkem valenčních elektronů proti vlastnímu polovodiči (Si, Ge). Akceptor (např.B, Al, Ba, In) je látka s nedostatkem valenčních elektronů proti vlastnímu polovodiči (Si, Ge). Polovodiče s vodivostí N (též elektronovou, majoritními nosiči nábojů jsou elektrony) jsou polovodiče s donory a s vodivostí P (děrovou vodivostí, díra se chová jako kladný náboj, majoritními nosiči nábojů jsou díry) tvoří polovodiče s akceptory. Podle toho dělíme polovodiče na polovodiče typu N, s pohybem "negativních" nábojů a polovodiče typů P s pozitivními dutinami. Existují také polovodiče PN, což jsou nehomogenní polovodiče, jejichž jednu část tvoří polovodič typu P a druhou polovodič typu N, přičemž obě části jsou vytvořeny na jednom polovodiči. Kombinací polovodičů PN lze konstruovat různé polovodičové součástky (např. diody, tranzistory, Zenerovy diody apod.)

Přesnost - Přesnost měření je vlastnost dávat takové výsledky příslušných měřicích operací, které jsou co nejblíže pravé (skutečné) hodnotě vyšetřované veličiny. Terminologická norma připouští, je-li to žádoucí, používat také variantní název exaktnost.

Psychrometr - přístroj na měření relativní vlhkosti založený na měření teploty dvěma skleněnými teploměry, jedním suchým, měřicím teplotu okolního prostředí a druhým ovlhčeným, na jehož jímce je nasazen mušelínový obal (punčoška) zasahující svým spodním koncem do nádobky s vodou. Z rozdílu obou teplotních údajů, tzv. psychrometrického rozdílu Dt = t1 - t2 lze vypočítat relativní vlhkost vzduchu j(%) ze vzorce j(%) = (100/p1) (p2·A·pa·Dt), kde značí pa okamžitý barometrický tlak, p1 a p2 tlak nasycených vodních par při teplotách t1 a t2. A je psychrometrická konstanta, závislá na rychlosti v vzduchu proudícího kolem teploměrných jímek. Konstanta A se určuje empiricky.

Regulátor - Obecný termín pro zařízení nastavující průtok plynů, kapalin nebo elektrické energie tak, aby bylo dosaženo stanovených hodnot.

Roztoky vlhkostní - Pro kalibraci vlhkoměrů se používají roztoky a směsi různých látek. Dále jsou uvedeny některé příklady. 1. nasycené roztoky solí (s přebytkem látky u dna), při teplotě 20 °C: síran draselný (K2SO4) 97 % vlhkosti, uhličitan sodný (Na2CO3) 92 %, chlorid draselný (KCl) 86 %, síran amonný ((NH4)2SO4) 80 %, chlorid sodný (NaCl) 75 %, dusičnan amonný (NH4NO3) 65 %, dusičnan vápenatý (Ca(NO3)2) 55 %, uhličitan draselný (K2CO3) 45 %, chlorid vápenatý (Ca Cl2) 35 %, kyselina metafosforečná (PHO3) 10 %. 2. roztok kuchyňské soli (NaCl) při 20 °C: procenta roztoku - procenta vlhkosti: 0 % - 100 %, 5 % - 97 %, 10 % - 93 %, 15 % - 89 %, 20 % - 83 %, 25 % - 83 %, 25 % - 76 %. 3. roztok louhu sodného (NaOH) při 20 °C: procenta roztoku - procenta vlhkosti: 23 % - 70 %, 27 % - 50%, 32 % - 45 %, 36 % - 35 %. 4. roztok louhu draselného (KOH) při 25 °C: procenta roztoku - procenta vlhkosti: 5-97, 10-94, 15-87, 20-80, 25-70, 30-59, 35-46, 40-34, 40-34, 45-23, 50-13. 5. směs kyseliny sírové (H2SO4) s vodou při 20 °C: procento směsi - procento vlhkosti: 0-100, 10-97, 20-87, 30-75, 40-55, 60-16, 70-4.

RS 232 - Sériové rozhraní, sloužící k propojení dvou bodů. Nejjednodušší pomocí tří vodičů (tzv. Null modem).

RS 485 - Rozhraní, sloužící jako základ fyzického spojení pro více druhů sériových sběrnic. Je složeno ze dvou vodičů (kroucený pár, často se stíněním).

Řídicí systém - Systém obsahující všechny prvky, které řídí řízený systém.

Sběrnice - Cesta, kterou jsou přenášeny informace z kteréhokoliv z několika zdrojů ke kterémukoliv z několika míst určení.

Seebeckův jev - Při Seebeckově jevu vzniká mezi konci dvou různých kovů nebo polovodičů elektrické napětí zvané napětí termoelektrické, jsou-li jejich druhé konce navzájem spojeny a mají jinou teplotu než konce srovnávací.

Senzor - Snímač měřené veličiny, který v měřicím systému zprostředkuje vazbu mezi objektem měření a dalšími členy měřicího řetězce, které zpracovávají měřicí signál. Senzor snímá přímo nebo nepřímo měřenou veličinu a převádí ji do informačního parametru informačního signálu. Senzor je prvním členem měřicího řetězce. Senzor nemá měřenou veličinu ovlivňovat. Ve stejném významu se často užívá slovo "čidlo".

Signál - Fyzikální proměnná, jejíž jeden nebo více parametrů nesou informaci o jedné nebo více proměnných, které signál představuje.

Snímač průtoku indukční - Založen na využití indukčního zákona. V elektrickém vodiči, který se pohybuje v magnetickém poli rychlostí v, se indukuje elektrické napětí úměrné rychlosti, intenzitě magnetického pole a délce vodiče. U s.p.i. je využit pohyb kapalného vodiče. S.p.i. se skládá z nemagnetické a elektricky nevodivé trubky, která je vložena do magnetického pole tak, aby siločáry byly kolmé na vektor rychlosti. Ve stěně trubky jsou vloženy dvě elektrody tak, že jejich spojnice je kolmá na vektor rychlosti a vektor magnetizace. Indukované napětí snímané na elektrodách je za jistých předpokladů nezávislé na tvaru rychlostního profilu kapaliny v trubce.

Snímač průtoku ultrazvukový - Snímač měřicí rychlost pohybující se tekutiny snímáním interakce mezi svazkem paprsků ultrazvukové akustické energie a pohybující se tekutiny.

Teplotní koeficient odporu - Závislost odporu na měnící se teplotě, používaná u odporových teploměrů.

Termistor - polovodičová součástka bez PN přechodu, která má velikou změnu odporu, působenou změnou teploty. Jeho výhodou jsou malé rozměry, umožňující měření téměř "bodových" teplot. Má mnohem větší hodnotu teplotního součinitele elektrického odporu, která s rostoucí teplotou klesá. Materiálem termistorů jsou zpravidla směsi různých kovových oxidů (např. manganu, niklu, kobaltu, mědi, železa, titanu, uranu aj.) lisovaných z prášků a spékaných za vysokých teplot.

Trubice rychlostní - Jsou zejména trubice Pitotova a trubice Prandtlova. Statický tlak se v proudící tekutině zvětší o tlak dynamický, rovný pd = 1/2 (rv2), tedy o kinetickou energii objemové jednotky (při hustotě r). Na tomto zvýšení tlaku je funkčně založena Pitotova trubice (trubka), při jejím vložení do potrubí proti proudu vystoupí v ní sloupec kapaliny o výšku h, úměrnou celkovému tlaku (tj. statickému i dynamickému). Tuto tlakovou diferenci měří přímo trubice Prandtlova. Jako rychlostní čidlo lze použít také Pitotovu trubici teplotní. Termočlánkem lze měřit teplotní diferenci mezi studeným spojem, uloženým v boční dutině válcového tělesa se "statickou" teplotou a teplým spojem umístěným v čele tělesa a udávajícím "dynamickou" teplotu, která je proti statické teplotě větší o energetickou hodnotu 1/2 rv2 (kde r značí hustotu a v rychlost tekutiny).

Trubice Venturiho - Pevné průtokoměrné čidlo, tvaru protáhlé dýzy, na výtokové straně s táhlým nátrubkem (difuzorem), sloužícím k vyrovnání tlaků, což snižuje ztráty proti clonám nebo dýzám. Průtok se měří z tlakové diference.

TZB - Technické Zařízení Budov - obor zajišťující technické vybavení budov jednotlivými systémy, jako je EZS=Elektronický zabezpečovací systém, EPS=Elektronický protipožární systém a podobně.

Vizualizační prostředí - Prostředí, sloužící pro komfortní obsluhu a sledování parametrů řídicího systému. Nejčastěji pracuje na platformě PC v prostředí MS Windows.

Vstupní signál - Signál přivedený na vstup zařízení, prvku nebo systému.

Výstupní signál - Signál vystupující ze zařízení, prvku nebo systému.

Zákon Ohmův - Je-li elektrický vodič dostatečně ochlazován a jeho teplota se nemění, pak proud I procházející vodičem je přímo úměrný napětí U mezi konci vodiče. Veličinou úměrnosti je elektrická vodivost G, takže platí: I = G·U. Elektrická vodivost G je reciprokou veličinou k elektrickému odporu R, takže Ohmův zákon zpravidla vyjadřujeme ve tvaru: I =U/R.

Zákon Planckův - Emise a absorpce zářivé energie může se dít jen po celistvých násobcích kvanta e = h·n, kde n je vlastní frekvence oscilátoru a h "účinkové kvantum", tedy Planckova konstanta h. Neplatí tedy klasický předpoklad, že energie se může sdělovat plynule. Planckův zákon spektrálního (monochromatického) vyzařování lze vyjádřit vztahem:

kde c1 je první radiační konstanta, l je vlnová délka záření, c2 druhá radiační konstanta, T Kelvinova teplota.