2. SOUČASNÉ TRENDY MĚŘENÍ A REGULACE V MODERNÍCH BUDOVÁCH

Měřicí a regulační technika za poslední desetiletí podobně jako celý obor automatizace prošla obrovským rozvojem. Nasazení dříve poměrně drahých regulačních systémů a měřicích prostředků bylo nejprve možné pouze v průmyslových provozech, kde se vysoká nákupní cena dokázala uživateli vrátit v podobě vyšší produkce, snížených nákladů na materiál, energie apod.
Do popředí zájmu se dostává obor známý pod zkratkou TZB, tedy Technické Zařízení Budov. V současné době je situace již natolik příznivá, že zavádění moderních metod není již jen výsadou armády a průmyslu, ale tyto technologie se začínají stále více prosazovat i do běžných domácností. K tomu všemu přispěla v první řadě nízká cena. V té se odrazilo především zlevnění samotných regulačních prvků a využití mikroprocesorové techniky. Snížení ceny je jistě možné díky sériové výrobě řídicích systémů, kde se jednotlivé typy mohou lišit třeba jen použitou výpočetní jednotkou.
Jestliže do nedávné doby byl dáván důraz na použití analogových signálů, tato tendence postupně mizí a do popředí se dostávají číslicové signály a s nimi i diskrétní regulátory. Vedle klasických analogových vstupů a výstupů se tak objevují i digitální a mluvíme pak o DDC (Direct Digital Control) systémech. Analogové signály jsou několika typů. Proudové se používají v hodnotách 0 až 20 mA, častěji pak 4 až 20 mA pro vyloučení přerušeného vodiče. Proporcionální napěťové unifikované signály bývají většinou 0 až 10 V= nebo 2 až 10 V=. Pasivní odporové snímače dodávají řídicím systémům hodnotu odporu, která po převedení vyjadřuje teplotu na snímači.
Řídicí jednotky mají též různé typy napájení. Někdy bývá zdrojem běžná síť 230V~/50 Hz, často se používá i 24 V~ nebo 12 či 24 V=.
Stejně rozličné jsou i hodnoty napětí na komunikační a napájecí sběrnici. Většinou se používá bezpečných malých napětí (SELV) do 10 V=.
Ještě větší rozmanitost se objevuje v nasazování řídicích systémů do praxe. První regulační aplikace se týkaly rozsáhlých budov s velkým počtem měřených míst a tím i s velkými nároky na používané řídicí systémy. Praxe v oblasti technického zařízení budov ale dospěla do stádia, kdy je možné využít zkušenosti i při výrobě a instalaci systémů do běžných obytných prostor. K tomuto využití vede několik požadavků. Hlavním je snížení nákladů na energie, jejichž cena v poslední době podstatně vzrostla. Vyšší ceny s sebou přinášejí snahu o zefektivnění jejího využití, vedoucí k ekonomickým úsporám, které by zaplatily náklady na pořízení a obsluhu řídicího systému. S příchodem elektrického a plynového vytápění se tedy začínají objevovat regulační prvky, tak jak jsou popsány ve čtvrté kapitole. Dalším požadavkem je vyšší komfort pro obyvatele daného domu. Ten spočívá v možnosti flexibilních změn požadavků na teplotu v jednotlivých místnostech, dále v možnosti tyto změny uskutečnit dálkově a podobně. Rozšiřuje se též okruh řízených aplikací. Vedle vytápění a klimatizace se do popředí dostává i řízení osvětlení, bezpečnostní a protipožární ochrany. To s sebou přináší jisté problémy vyplývající z různorodosti jednotlivých systémů. Především je třeba každý systém zvlášť konfigurovat, instalovat a také napájet, o rozdílnosti při ovládání ani nemluvě. Takto se zvyšuje i počet použitých řídicích jednotek což vede k myšlence všechna tato zařízení propojit do jediného celku. Vzniká pak idea tzv. Inteligentních domů.