2.1 INTELIGENTNÍ DŮM

Aplikace nazývané Inteligentní domy jsou význačným vývojovým trendem v oblasti využívání budov ve vyspělém světě. Jsou to aplikace, které s pomocí sítě měřicích, akčních a komunikačních prvků, počítače a programového vybavení dokáží rychle, předvídavě, úsporně a účelně řídit požadované činnosti v domě z jednoho centra. Navíc mohou zpracované údaje zprostředkovat na libovolně vzdálené místo.
Takto definovaná idea má jistě řadu pozitiv, jsou zde ovšem úskalí zabraňující jejímu hromadnějšímu nasazení. Největším problémem je zajisté pořizovací cena. Takovýto systém totiž vyžaduje nemalé náklady na instalaci, kdy je třeba kromě běžného elektrického vedení po domě instalovat i datovou a napájecí sběrnici. Větší náklady ovšem přináší nasazení tzv. inteligentních prvků, speciálně určených pro tyto aplikace.
Použití je ovšem velice široké, omezení vyplývá jen z nabídky výrobců. Kupříkladu standard EIB (European Installation Bus = Evropská instalační sběrnice) umožňuje mimo jiné tyto aplikace:
- ovládání a regulace osvětlení - ruční ovládání i automatická regulace konstantní intenzity osvětlení, programové řízení osvětlení podle přítomnosti osob, různé režimy podle denní doby, simulace přítomnosti v budově, centrální vypnutí světel při odchodu,
- ovládání žaluzií, markýz a rolet - ruční nebo automatické podle směru a intenzity osvitu budovy, ochrana proti poškození hlídáním rychlosti větru,
- regulace topení a klimatizace i po jednotlivých místnostech, regulace technologie bazénů a slunečních kolektorů, časové programy,
- ovládání pohonů oken - ruční nebo automatické ovládání podle teploty, dešťová čidla,
- ovládání vjezdových vrat garáží - propojení s dálkovým ovladačem vrat, automatické ovládání osvětlení garáže a příjezdové cesty,
- ovládání centrálního vysavače bez potřeby dalších kabelů,
- propojení se zabezpečením objektu, tlačítko Panika pro případ napadení, ovládání osvětlení při poplachu, elektronické domovní zámky,
- dálkový odečet elektroměrů, vodoměrů, měřičů tepla...,
- monitorování stavu důležitých jističů v rozváděčích,
- možnost ovládání infračerveným nebo radiovým dálkovým ovladačem, ovládání hlasem.
Jak je naznačeno, uplatnění inteligentních prvků je opravdu široké a tím vyvstává otázka nutné konfigurace a obsluhy takto složitého systému. Z principu stavby a propojení jednotlivých členů je zřejmé, že se jedná o decentralizované řízení. Prvky tak pracují autonomně. Přesto lze jejich parametry a funkce nastavovat z centrálního pracoviště, kterým je obvykle osobní počítač PC. Ten komunikuje s jednotlivými členy, které ovšem nejsou při běžné činnosti na něm vůbec závislé, jelikož zpracování programu si zajišťují jednotlivé prvky samy. Komunikace je možná nejčastěji pomocí rozhraní RS 232 nebo RS 485. Poněkud méně komfortní, ale též často užívané je nastavování parametrů přes operátorské panely.

    

To jsou nejčastěji samostatné jednotky s LCD displejem a standardními tlačítky pro editaci programu, listování hodnotami a dalšími základními funkcemi. Stejnou funkci zastane i dotykový operátorský panel. Naproti tomu využití PC dovoluje zobrazovat stav systému v reálném čase. K tomu slouží různá vizualizační prostředí. Ta zobrazují vybrané hodnoty členů systému v grafické podobě. Součástí je i možnost protokolování provozních stavů tak, aby bylo možné vyhodnotit jejich chování. Šíře natavitelných parametrů je rozlišena pomocí úrovní přístupu, chráněných heslem. Uživatelský základní přístup slouží pouze pro sledování provozních dat. Uživatelský přístup správce umožňuje nastavení časového programu. Servisní přístup dovoluje konfiguraci jednotlivých členů systému, nastavování parametrů regulátoru a další poměrně složité funkce.

Pro zvýšení celkového komfortu se s rozvíjejícími telekomunikačními službami stává samozřejmostí i jejich využití ke sdílení informací a vzdálenému přístupu.
Existuje tak možnost komunikace po pevné telefonní síti. Je vhodná zejména u autonomně pracujících systémů, kdy mikroprocesor za použití modemu je schopen vytočit telefonní číslo nadřízeného systému a informovat o vyjímečných nebo havarijních stavech. Stejně tak je možná i komunikace pomocí rozvodů kabelové televize, opět za použití modemu. Ve čtvrté kapitole bude též zmíněn rozvod pomocí silového vedení a radiového signálu.
V neposlední řadě je třeba se zmínit o využití sítí GSM, který je cenově velmi výhodný a navíc jednoduchý. Obsluhující jednotka má v sobě zabudován GSM modem se SIM kartou a centrem pro kódování a dekódování SMS (Short Message Sending) zpráv. Uživatel tak může vzdáleně získávat informace o stavu systému, případně nastavovat jeho základní parametry.
Závěrem je vhodné zmínit jednu podstatnou výhodu uvedených systémů oproti klasickému centralizovanému řízení. Lze totiž velmi jednoduše provádět rozšiřování systému o další prvky. To umožňuje sběrnicová modulární struktura, u které instalace dalších prvků znamená napojení na datovou a napájecí sběrnici (integrovanou do kroucené dvojlinky) a doprogramování požadovaných funkcí.