b) Teploměry termoelektrické (termočlánky)
Termoelektrické teploměry jsou vedle odporových teploměrů v
současnosti nejvýznamnější skupinou, používanou v praxi. Na evropském trhu se
snímači a přístroji pro měření teploty v roce 2000 se podílely téměř třetinou
na celkových tržbách. [7]
Termočlánky využívají tzv. Seebeckova
efektu. Čidlo je složeno
ze dvou elektricky vodivých kovových vodičů různého chemického složení. Ty jsou
spojeny do elektrického obvodu. Pokud jsou oba konce obvodu vloženy do prostředí
s různou teplotou, dojde ke vzniku termoelektrického napětí, jehož velikost
je úměrná rozdílu teplot na obou koncích obvodu.
Pro spoj v měřeném prostředí je dále užíván název teplý, opačný spoj (srovnávací)
je nazýván studený. Závislost generovaného termoelektrického napětí na rozdílech
teplot není lineární. Jen v úzkém teplotním rozsahu lze využít vztahu:
(3.9)
Ute je napětí generované termočlánkem (mV)
a je Seebeckův koeficient úměrnosti,
DT rozdíl teplot na obou koncích měřicího obvodu
(K).
Pro určité teplotní intervaly lze pak neznámou teplotu určit následující rovnicí:
(3.10)
t je neznámá teplota (°C),
ai jsou koeficienty pro daný typ termočlánku,
Ute je generované termoelektrické napětí (mV),
n je řád polynomu.
Hodnoty koeficientů ai pro běžné používané termočlánky
udává Příloha 2.
Značení a materiály nejběžnějších termočlánků
Typ | Materiály | Rozsah použití (°C) |
B | Pt30Rh-Pt6Rh | 0 až 1700 |
E | NiCr - CuNi | -200 až 900 |
J | Fe - CuNi | 0 až 800 |
K | NiCr - NiAl | -200 až 1250 |
R | Pt13Rh - Pt | 0 až 1450 |
S | Pt10Rh - Pt | 0 až 1450 |
T | Cu - CuNi | -200 až 350 |