Rychlostní metoda měření průtoku vychází z definice
průtoku jako součinu střední rychlosti w proudění a průtočného průřezu S.
Nejčastěji se s nimi setkáváme v běžných provozech, jejich škála je opět velmi
široká, při měření protečeného množství vody je nazýváme vodoměry.
Průřezové průtokoměry (škrtící orgány) pracují s tlakovým rozdílem na vstupu
a výstupu čidla. Patří sem zejména normalizovaná clona
a dýza, Venturiho
trubice a podobně.
Vírové průtokoměry využívají tzv. Kármánova efektu. Při něm tekutina obtéká
vložené těleso za vzniku vírů. Pak frekvence vytvářených vírů je přímo úměrná
rychlosti proudící tekutiny.
Turbínové průtokoměry obsahují měřicí turbínku,
která se díky protékající tekutině otáčí s rychlostí závisející na průtoku.
Její otáčky jsou bezdotykově snímány (např. indukčním principem), frekvence
otáčení pak udává průtok a množství otáček protečený objem (hmotnost) tekutiny.
Podobně pracují i lopatkové a šroubové průtokoměry.
Rychlostní sondy (Pitotova,
Prandtlova trubice) snímají střední hodnotu celkového tlaku a tlak na úplavové
straně. Minimálně ovlivňují tlakovou ztrátu a jsou vhodné především do potrubí
velkých světlostí.
Indukční snímač lze použít pouze u elektricky vodivých kapalin. Jejich výhodou je též bezkontaktní měření.
Ultrazvukové průtokoměry (Obr. 3.9) jsou přístroje měřící průtok bezkontaktně, bez použití mechanických částí. Snímač může měřit např. čas průchodu signálu potrubím.
