Elektronická regulace s termopohonem

Podstatně sofistikovanějším systémem je elektronická dvoustavová regulace s termopohony (viz Obr. 4.4). Jak již z názvu vyplývá, regulace je zde pouze dvoustavová, což je jeden ze zásadních problémů. Termopohony pracují na principu termohlavice, s tím, že její poloha není řízena teplotou okolí, nýbrž teplotou vestavěného topného článku. Ten je na základě signálu vyhříván elektrickou energií. To samozřejmě přináší další nevýhodu, kterou je nutnost stálého přívodu el. energie k termopohonu. Průchozí proud ohřívá vlnovec, který svým roztažením uzavírá ventil. Tato akce trvá přibližně 3 až 15 minut.
Elektronické regulace s termopohony jsou řešeny zpravidla s centrální řídicí jednotkou osazenou mikropočítačem. Prostřednictvím teplotních čidel jsou snímány teploty v jednotlivých místnostech, porovnávány s požadovanou (programovanou) teplotou a na základě výsledku jsou spínány či odepínány příslušné termopohony.

Elektronická regulace se servopohonem

Posledním systémem z této skupiny je elektronická regulace plynulá se servopohony (Obr. 4.5). Tento druh regulace někdy též zvaný elektronická hlavice je poměrně hodně v poslední době propagován. Akčním členem je zde servopohon.

Má několik kladných vlastností, jimiž se liší od předchozích systémů. Má především lineární chod, což umožňuje spojité ovládání průtoku topného média přes otopnou soustavu. Jelikož servopohon obsahuje elektromotor a převodovku, je zde zajištěna samodržnost, tzn., že si zachovává svoji polohu i při ztrátě napájení. Poněkud negativním jevem je ovšem jistá hlučnost, vznikající při přestavování polohy hlavice.