4.2.2 Regulace otopných těles

Druhou možností vedle regulace zdroje je regulace otopných těles. Tu lze též provádět několika způsoby.
Nejjednodušší, ovšem také drahou, nespolehlivou a pracnou je ruční regulace, tzn. ruční uzavírání a otevírání kohoutu u radiátoru.

Termostatická hlavice (Termohlavice)

Termostatické hlavice naproti tomu pracují jako přímočinné proporcionální regulátory. Nepracují s žádnou pomocnou energií a reagují na odchylku mezi nastavenou a skutečnou teplotou v místnosti. Teplotní čidlo hlavice je založeno na tepelné roztažnosti pracovní látky (vosk, speciální kapalina); při ohřátí se látka roztahuje v pružné nádobce (vlnovci) a tlačí na kuželku ventilu uzavírajícího průtok otopného média radiátorem. Požadovaná teplota se nastavuje ručně prostřednictvím otočné části hlavice (Obr. 4.3). Reakční doba termostatické hlavice je relativně velmi dlouhá. Při jejím regulačním zásahu navíc dochází ke vzájemnému ovlivňování ostatních hydraulických okruhů - změna průtoku jedním ventilem ovlivňuje změnu průtoku jinými ventily a naopak. Dokonalé vyvážení je tedy prakticky vyloučené, nestabilita soustavy může způsobovat i její kmitání. Řešením může být použití speciálních radiátorových ventilů s integrovaným regulátorem diferenčního tlaku (které se objevily až v nedávné době a jejich cena je výrazně vyšší) nebo elektronické regulační soupravy s dostatečně rychlou reakcí, která vzniklá nevyvážení rychle kompenzuje. Praktickou provozní nevýhodou termostatických hlavic je nebezpečí jejich zatuhnutí působením vodního kamene a jiných nečistot. Nastává zpravidla po skončení letního období, kdy hlavice byla několik měsíců bez pohybu. Systémovou nevýhodou termostatických hlavic je absence časového (programového) řízení.