![]() |
1. Úvod 2. Fyzikální základy 2.1 Základní vlastnosti polovodičů 2.2 Přechod PN 3. Součástky 3.1 Polovodičové diody 3.2 Tranzistory 3.2.1 Bipolární tranzistory 3.2.2 Unipolární tranzistory 3.3 Spínací polovidičové součástky 3.3.1 Dvoubázová dioda 3.3.2 Diak 3.3.3 Tyristory 3.3.4 Triak 3.4 Optoelektrické součástky 3.4.1 Fotorezistory 3.4.2 Fotodiody 3.4.3 Fototranzistory 3.4.4 Fototyristory 3.4.5 Elektroluminiscenční diody 3.4.6 Polovodičové lasery 3.4.7 Světlovody 3.4.8 Optrony 3.4.9 Zobrazovací jednotky 3.5 Polovodičové součástky bez PN přechodu 3.5.1 Varistory 3.5.2 Termorezistory 3.6 Integrované obvody 4. Elektronické obvody 4.1 Usměrňovače 4.1.1 Jednofázový jednocestný jednopulsní usměrňovač 4.1.2 Jednofázový dvoucestný dvoupulsní usměrňovač 4.2 Filtrace napětí 4.3 Zdvojovače a násobiče napětí 4.4. Základní zapojení tranzistorů 5. Seznam značení a zkratek 6. Literatura |
4.1 Usměrňovače Usměrňovače jsou zařízení, která slouží k přeměně střídavé elektrické energie na stejnosměrnou, přičemž základními stavebními prvky, které se při jejich stavbě používají jsou usměrňovaní diody (případně tyristory), přičemž je využita základní vlastnost přechodu P-N - usměrňovací jev. Usměrňovače můžeme rozdělit podle několika hledisek: a) podle počtu: jednofázové — slouží především pro napájení menších elektronických zařízení; trojfázové - napájecí zdroje výkonových obvodů - měniče, ss motory apod.; m-fázové b) podle způsobu řízení: neřízené — usměrňovače s diodami; polořízené — usměrňovače s diodami a tyristory; řízené — usměrňovače s tyristory c) podle způsobu zapojení: uzlové; můstkové; jednocestné d) podle tvaru usměrněného napětí: jednopulsní; dvojpulsní; trojpulsní; šestipulsní; n-pulsní Při výpočtech usměrňovačích obvodů jsou provedena určitá zjednodušeni: zanedbání závěrného proudu diody, přechod ze závěrného do propustného směru je pokládán za ideální. Pro napájení usměrňovačů s malým výstupním napětím je nutná transformace síťového napětí 220 V, 30 Hz na požadovanou hodnotu napětí pomocí napájecího transformátoru, který zároveň může sloužit k izolačnímu odděleni elektronického zařízení od napájecí rozvodné sítě. Pro výrobu transformátoru se nejčastěji užívají jádra složená z plechu E, I, nebo novější typy s jádrem G vyrobeného z orientovaného plechu. Vinutí je provedeno z měděných vodičů se smaltovanou izolací kruhového nebo obdélníkového průřezu. Pro běžnou technickou praxi vyhovuje přibližný návrh napájecího transformátoru.
![]()
Kde se hodnota magnetické indukce nejčastěji volí B = 1T. Počet závitů na volt:
Počet závitů jednotlivých vinutí:
![]()
![]()
Obrázek ukazuje základní zapojení jednocestného jednopulsního usměrňovače s odporovou zátěží:
Obr: 4.1. Časový průběh vstupního a výstupního napětí jednocestného usměrňovače s odporovou zátěží
Vnitřní odpor usměrňovače je tvořen diferenciálním odporem diody v propustném směru a vnitřním odporem zdroje napětí:
Pro amplitudu proudu pak platí:
Střední hodnota usměrněného proudu je dána vztahem:
Napětí na zátěži vytvořené proudem IAV:
Při chodu nakrátko je hodnota proudu usměrňovače:
Základní zapojení jednocestného usměrňovače se sběracím kondenzátorem ukazuje obr. 4.2.
a) b)
Obr: 4.2. Jednocestný usměrňovač s kapacitním filtrem: a) časový průběh proudu ze zdroje b) časový průběh vstupního a výstupního napětí
Činitel zvlnění, který je určen poměrem střídavé a stejnosměrné složky výstupního napětí usměrňovače je možno pro toto zapojení vyjádřit vztahem:
Napěťové namáhání diody:
a) b) Obr: 4.3 Jednofázový dvoucestný dovoupulsní usměrňovač v uzlovém zapojení a) časový průběh proudu z první větve zdroje b) časový průběh vstupního a výstupního napětí
![]()
a) b) Obr: 4.4. Jednofázový dvoucestný dvoupulsní usměrňovač v můstkovém zapojení a) časový průběh proudu ze zdroje b) časový průběh výstupního napětí
Obr: 4.5. Zatěžovací charakteristiky usměrňovačů [1]
|